„Vnoučata vyčítala babičce, že jim nedala žádné peníze. Rozhodla se pro ně proto získat 1 milion Kč.“ Nic horšího ale udělat nemohla

Paní Ludmila (79) žila v domově důchodců. Občas ji navštívila vnoučata, která ale vždy jen škemrala o peníze a stěžovala si, že jim žádné nedá. V ženě tak narůstal pocit selhání. Jednoho dne však narazila na reklamu slibující příspěvek pro seniory až 1 milion korun. V dobré víře naletěla a přišla o úspory 100 tisíc korun. Jak redakci Mobify napsali zaměstnanci domova, netušila ani, jak zaplatí pobyt.

Poznámky zabolely víc, než vnoučata tušila

Devětasedmdesátiletá Ludmila žila skromně. Manžel jí zemřel před 15 lety, děti odrostly a ona se přestěhovala do domova pro seniory, aby nebyla sama. Na nic si nestěžovala, patřila zkrátka ke generaci, která žila s tím, co je, nepotřebovala nic speciálního. Ráda se účastnila kurzů pořádaných domovem, nejvíce si zamilovala nauku s PC, dokonce si založila i Facebook, u něhož sem tam trávila volné chvíle.

Její vnoučata už ale vyrůstala v jiném světě. Je jim přes třicet, obě pracují v kancelářích v Praze a mezi jejich vrstevníky je běžné, že rodiče i prarodiče „pomáhají“, alespoň po finanční stránce. A tak při jedné rodinné návštěvě zazněla věta, která to všechno odstartovala: „Babi, víš, že skoro všichni naši známí dostali od prarodičů aspoň něco? Peníze na auto, na svatbu, na byt…“

Ludmile to ublížilo. Přemýšlela, jestli je opravdu tak špatná babička, když jim do života nic moc nedala. Bála se, aby se jí nezačala vyhýbat, protože „nic nemá“. Důchod měla malý, přesto se jí povedlo našetřit na účet, ale původně to chtěla nechat do dědictví. Od té doby vnoučata na peníze narážela. Sama tomu nerozuměla, ani jí do života nikdo nic nedal, tehdy bylo běžné, že se člověk musel vypracovat sám.

„Investiční fond pro seniory“ sliboval zhodnocení

Když jednou seděla Ludmila u Facebooku, vyskočila na ni reklama na údajný „Investiční fond pro seniory od EU“. Byly u toho fotografie vysmátých seniorů, grafy růstu a video, kde profesionálně vystupující muž tvrdil, že EU podporuje investování, které má pomoci seniorům. Minimální vklad byl „jen“ 5 000 korun, ale čím více člověk investuje, tím lépe. Reklama garantovala návratnost během 90 dní a až 1 milion korun.

Ludmila měla na účtu našetřených asi 103 tisíc. Střádala je od smrti manžela, aby po ní měly děti co dědit. V tu chvíli si však vzpomněla na slova vnoučat a řekla si, že když se jí vrátí o tolik více, mohla by to rozdělit jak dětem, tak vnoučatům. Reklamu otevřela a vyplnila formulář, kde byly základy jako jméno, adresa a telefonní číslo, což vyžadují podvodníci zcela běžně, potvrzuje PČR.

Po asi 2 hodinách jí zazvonil telefon a ozvala se sympatická žena, údajně Anna. „Vysvětlovala mi všechno ohledně toho investování. Znělo to dobře, zaručovala mi bezpečí,“ naříkala Ludmila. Rozloučily se s tím, že jí dotyčná pošle na e-mail veškeré materiály, a poté jí zavolá manažer. Přišly jí falešné grafy, přihlašovací údaje na podvodnou doménu, kde viděla v přímém přenosu, jak investice „roste“.

Za další 3 hodiny volal manažer, který se představil jako Martin. Zeptal se Ludmily, jestli má nějaké dotazy, vše zodpověděl. Také jí sdělil, že má štěstí, protože je z Pardubického kraje první zájemkyní o fond, a tak pro ni má výhodný balíček – pokud zainvestuje rovnou 100 tisíc, má garantovaný ten nejvyšší výnos 1 milion korun. A tak souhlasila a peníze poslala, kam jí řekl.

Chtěla peníze vybrat a v tu chvíli se vše sesypalo

Po prvním týdnu jí volal někdo z firmy, že už má na investičním účtu prvních 15 000 Kč. Rozhodla se proto, že peníze vybere a pošle je jako dárek vnoučatům. Stránka však začala hlásit chybu. Když zkusila zavolat zpátky na čísla, která kontaktovala ji, nikdo to nebral. Nevěděla, co má dělat. Počkala pár dní, a pak se svěřila zaměstnancům domova.

Těm ihned došlo, že nemůže jít o nic jiného než o podvod. Zavolali proto policii a ve spolupráci s Ludmilou kontaktovali i její banku. Bohužel, bylo pozdě. Žena, která jen chtěla vyhovět rozmazleným vnoučatům, přišla o veškeré peníze, co roky šetřila.

V poslední řadě pozvali i rodinu Ludmily. Přijeli jak její děti, tak i vnoučata. Jakmile si všichni vyslechli, co se jí přihodila, byly reakce rozporuplné. Syn s dcerou začali vnoučata kárat, ta se vykrucovala, že to tak nemyslela a není to jejich vina. Společně museli zaplatit za Ludmilu i bydlení v domově, protože jí nezbylo ten měsíc ani na to.